Prostorná místnost byla rozdělena jednoduchým nábytkem na několik částí. Vpředu seděl na stupínku za katedrou či čtecím pultem učitel, který řídil výuku, zvláště chlapců. (Děvčata byla vyučována převážně doma.) U jednotlivých oddělení mu pomáhali pomocníci, učící žáky základům čtení a psaní. Ve vyšších ročnících se probíraly i počty. Nechyběla ani výuka náboženství ? hlavní vyučovací předmět.
Mladší žáci seděli většinou na lavičkách nebo na zemi, vyšší ročníky pracovaly u stolů, kde psaly husím brkem namočeným v inkoustu na papír či křídou na jeho začernalou horní plochu, kterou pak mazaly hadříčkem nebo houbou.
Didaktické pomůcky byly jednoduché. Školní tabule byla menší a obsahovala dobovou abecedu velkých a malých písmen, nebo i citát z bible. Rovněž obrazy byly prosté a zobrazovaly věci, zvířata a rostliny. Pro neposlušné žáky byla ve třídě lavice a nad ní letáček s vyobrazením osla.
Metla byla účinným prostředkem jak získat autoritu a respekt vyučujícího u svých svěřenců. Známý je citát J. A. Komenského: ?Metla vyhání děti z pekla!? Trestání mělo být účinné, ne sadistické.
V městských bohatších školách se nacházely složitější pomůcky, jako např. dřevěný mikroskop, přesýpací hodiny, sluneční hodiny a pomůcky pro výuku reálií, fyziky, chemie, historie a zeměpisu.

 

František Hýbl
dyrektor

 

Veškerý nábytek a didaktické pomůcky věnovalo v roce 2002 zelowskému Muzeu českých bratří Muzeum Komenského v Přerově, v jehož dílnách bylo vše vyrobeno. Podle návrhu PhDr. Františka Hýbla byla realizace provedena Ladislavem Novákem, Hanou Holáskovou a Renatou Skřebskou.